čtvrtek 15. června 2017

Co je u nás nového...

Hurá, konečně tu máme zase nový článek. Omlouvám se za delší pauzu, ale dělo se teď tolik věcí, že to prostě nešlo. Asi 3x jsem článek rozepsala a pak jsem to vždycky smazala, protože už to nebylo aktuální a mezitím, než jsem se dostala k pokračování, jsem zapomněla, o čem jsem chtěla psát. Jsem hrozná :-(. 

Opět to dneska pojmu jako takovou fotodokumentaci a popis toho, co se poslední týdny (vlastně spíš měsíce) dělo a asi to bude trochu delší, abych to všechno dohnala...

Konec března / začátek dubna a první teplé dny... Vašík od dědy na konci března dostal kolo odrážedlo. Nevím, jak to ten kluk dělá, ale jak na to sednul, tak jel. Nejdřív opatrně, ale s dalšími dny získával na jistotě a nabíral na rychlosti. Teď je to tak, že já za ním běhám (nekecám) a také už jezdí dolů i z obrubníku. 

Tohle je focené druhý den, to byl ještě opatrný :-)

Trénuje na horolezce (to ale trénuje odjakživa)...

Jó, kamínky... nejlepší hračky :-)


S dědou přezouval kola na autě...

Byla to velká zábava...

Také jsme začali v dubnu jezdit na bruslích. Teda já, zase... ale poprvé s kočárkem. Vašík si stoupne na brusle určitě co nevidět :-).

Na Ladronce...

A jezdíme i na kole, myšleno s Vašíkem v sedačce. Sám jezdí pochopitelně raději, to může mámě ujíždět. O Velikonocích jsme byli na výletě, okolí Sychrova a také na Ještědu.

Cestou na Sychrov... do kopce vezla máma, z kopce se pak vezl u táty, to byla větší jízda :-)

Rodinka na Ještědu... i sníh chvílema padal :-)

No a v květnu nesměl chybět výlet na bunkry. Manžel už měl trochu absťák :-). Tak jsme vyrazili směr Brdy, na dopadovou plochu Jordán. 

Těsně před deštěm... resp. před průtrží mračen, v které jsme se vraceli pak přes hodinu k autu.
Ale zábava to byla, to zase jó :-)

Je vidět, že je synem svého otce. Bunkry už ho baví teď :-)

V polovině května jsme se s Vašíkem přesunuli na týden na chalupu a tatínek doma rekonstruoval dva pokoje. Všechno kvůli jedné změně a tou byla nová postel pro Vašíka. Aby se nám vešla do ložnice, musely pryč nějaké skříně. Musel se tam předělat a rovnou vymalovat i obývák, takže to bylo na delší dobu než na víkend. No, manžel si to užil a my vlastně také. Vyšlo nám krásné počasí celý týden a vzhledem k tomu, že Vašík zhruba od začátku května vstává ráno v 5 hodin (občas se povede i půl 6.), už tam mohl být třeba v půl 7 venku na zahradě. Celé dny řádil venku, houpal se, jezdil na motorce, na kole, vozil se v Tatře, hrál si na písku, sekal trávu, zaléval kytičky atd. Pískoviště jsme improvizovaně vyrobili z bazénku. Ale stejně největší zábava byla voda a konývka. A já jsem si občas u toho jeho dovádění stihla udělat kávu a dokonce jí i vypít teplou, protože v pískovišti se dokázal zabavit třeba čtvrt hodiny sám. Nejlepší je zmrzlinová sada báboviček. Neustále dělá zmrzlinu a přináší mi ochutnat malinovou, melounovou, mangovou, jahodovou... :-)

Vašík sekal zahradu...

Hrál si na písku... písek měl vždycky až v trenkách a v ponožkách :-)

Zaléval (nejen) kytičky...

...ale i sebe, to ho baví nejvíc :-)

Na kole projel celou vesnici...

Tady nevybral zatáčku... :-)

A proč by jezdil po cestě, když kanálem je to větší zábava :-)

A letos z ovoce zatím vede meloun. Chtěl by ho denně :-)

Odkvetlé pampelišky... Ty ho bavily do té doby, než mu to chmíří nalétalo do pusy. 

Ale lumpárny, ty ho baví neustále :-)

Když jsme přijeli po týdnu domů, čekala tam na Vašíka nová postel. Ihned do ní skočil a začal v ní řádit. To se mu líbilo. Také si musel překontrolovat všechny svoje hračky, protože nebyly na svém místě, ale nově právě pod postelí. Všechno se mu líbilo, dokud nepřišel večer a měl jít spát. To se postýlce chvíli bránil... Nakonec v ní ale usnul a od té doby tam spí až do rána (do těch 5 hodin tedy). Většinou se tak 2x za noc vzbudí, je potřeba k němu přijít, pohladit ho, zachumlat do peřiny, ale zase usne. Už se občas i stane, že nezavolá "mamí", ale rovnou přijde za mnou a mě vzbudí až to, když se škrábe ke mně do postele. Dá si ale říct a jde zase k sobě. Chodí ke mně až ráno, když se tak minutu pomazlíme, pak zavelí "vstávej" a přes to nejede vlak. Musím vstát a jít si s ním hrát. Jo a manžel se zase vrátil k nám do ložnice a všichni jsme spokojení :-).

Velký kluk = velká postel :-)

Také letos dostal poprvé svoji zmrzlinu. Ochutnat už párkrát dostal dřív, ale nedávno jsme vyrazili s kamarádkou do Angelata, kde dostal jahodovo-mangovou poprvé do svého kornoutu. A co teprve, když vyrazil na zmrzlinu s tátou... :-)

První vlastní zmrzlina... popral se s ní skvěle :-)

Ve Světozoru s tátou. To jsou fešáci, co? ;-)

Jinak jsme také vyrazili na pár akcí jako třeba pouť nebo Dětský den na nádraží v Braníku. Oboje nás moc bavilo :-)

Na pouti...

Tady si Vašík hraje na řidiče vlaku :-)

Všechny přistavené vlaky bylo možné prozkoumat a Vašík byl nadšený :-)

Tak to je asi tak v kostce všechno. Myslím, že to je dost událostí a kdybych se měla o každé rozepisovat podrobně, strávila bych tím tak týden. A ani by to nikdo nechtěl číst :-).

Jinak Vašík umí ve 22 měsících sám pít z hrnečku, jasně, že se někdy poleje tak, že ho musím převléknout, ale snaží se. Jíst chce také sám. Vlastně teď má celkově období, kdy chce všechno "šám" :-). Mámě z toho někdy tečou nervy, ale je nutné ho v tom podporovat. Samozřejmě pouze v tom, co není nebezpečné, jako třeba když trvá na tom, že hrnek s horkou kávou mi odnese "šám"... to bohužel obnáší jednu vztekací scénu.

Snaží se sám pít...

...i jíst.
Na co nějaké dětské prostírání? Vašík má tátův obrázek, kde si trénuje slovíčka jako pivo, preclík, hory, lanovka, stadión, gól, mapa, řeka.

Vašík je kromě spaní zcela bez plenek. Chodí bez nich ven, jezdí v kočárku, autem, to všechno zatím bez nehody. Doufám, že to nezakřiknu! Kakat chodí na záchod s redukcí na prkýnko. 
Naučil se skákat snožmo, takže když jdeme přes obrubník, nezapomene si z něj skočit.
Momentálně ho hodně baví čmárání pastelkama a propiskama, hodně ho baví razítka. Také jsme pořídili křídy a malujeme po dvoře. Sousedi mají jistě radost, že máme "ozdobený" chodník. Ale jsou ohleduplní a ještě "obdivují" naše malířské umění. 
Také jsme pořídili hrací koberec se silnicemi a baví ho jezdit si po něm autama, vláčkáma a prostě vším.
Duplo vláček a vůbec Duplo kostičky a zvířátka ho baví stále. Není den, kdy by si s tím nehrál.
Krmí všechny plyšáky, dává jim napít, objímá je a dává jim pusu. 
Když ukazuje, že je něco stejné, přikládá věci k sobě. Takže když čteme Pejska a kočičku, jak pekli dort a na obrázku je zlý pes s velkým břichem, přiléhá na knížku svým bříškem a naznačuje, že mají oba břicho ("bíšo" říká).
Před spaním čteme pohádky. Oboje uspávání trvá zhruba hodinu a musím číst, dokud neusne. Pokud přestanu, dostane hysterický záchvat a když odejdu, jde samozřejmě za mnou. Takže se snažím ty chvíle brát pozitivně a říkám si, že je fajn, že chce usínat u mě, s hlavou v mém klíně a že to třeba dlouho nepotrvá. Ale přiznávám, že někdy nemám sílu a uvítala bych, kdyby usnul sám a já bych čas mohla využít třeba na jídlo.
Hrozně se zdokonalil v mluvení. Zopakuje všechno, ale i sám toho už řekne dost. Jeho oblíbená věta momentálně je: "dáme si... kávu". Konečně začal říkat "ašík" (Vašík) místo "aviš" a také už týden říká "táta" místo "káka" :-). Každého, koho potkáme, zdraví "ďobí den" (dobrý den). Umí i "ďobí áno" (dobrý ráno) a "ďobo do" (dobrou noc). Volá na mě "mamí, ge si?" (kde jsi?) a začíná používat "maminko". Je toho daleko víc, ale vypsat to tu všechno nejde...

Také má Vašík za sebou Šestou dětskou nemoc, 3 dny měl vysoké horečky, které nešly srazit. Byl jak hromádka neštěstí. Naše "torpédo" jen leželo na sedačce, nejedlo, nechtělo moc pít, nechtělo hladit ani na sebe nenechal jinak sahat. Jen občas si sám přišel ke mně lehnout, to asi potřeboval pomoct s usnutím. Takhle jsem ho nikdy předtím nezažila a bylo mi ho strašně líto. Nevěděla jsem, jak mu pomoct. Teď už zase řádí jak černá ruka a jsem za to opravdu ráda, protože takový on prostě je, že se nezastaví. Když leží, tak vím, že se něco děje. No a po těch 3 dnech se celý osypal. Vyrážka začala na krku (na obličeji nebyla), pak se přesunula na hrudník, ruce, třísla a lezla dolů. Druhý den bledla a další den byla pryč. Nic příjemného to určitě nebylo, hlavně, že to je za námi.

Takhle dělá tygr... :-)
Včera jsme si užili báječný den v zoo a za necelých 14 dní letíme do Litvy. Ale o tom zase příště.
Mějte se krásně a užívejte slunečné dny ;-)
Vaše Bublina