10-měsíční ďábel...

Vašíkovi už je 10 měsíců! Teda, už mu vlastně táhne na 11. měsíc, jenom jsem ten článek psala několik dní :-(. Každopádně už je to velký kluk. Začíná mi být po tom malinkém miminku smutno. Ale tenhle ďáblík mě baví, je s ním velká sranda :-). Občas je teda na ránu, to většinou, když mi dochází síla, ale jinak je to miláček :-). A takhle už se zabavíme i společně...

Na 10-měsíční prohlídce jsme byli s týdenním předstihem. Vašík vážil 9975 g, takže kdybychom byli v řádném termínu, asi by tam těch 10 kilo bylo :-). A měří 79 cm. Podle paní doktorky je veliký, ale mně to ani moc nepřijde. Ano, těch 10 kilo už se celkem pronese, to je pravda. A občas potkáme na procházce nějaké chodící děti, kterým je určitě přes rok a jsou menší. Tak nevím :-).

Jinak 9. a 10. měsíc přinesl nejviditelnější pokroky v tom, co se Vašík naučil. Měla jsem pocit, že pokroky dělá každý den. Jak se dostal do kleku na čtyři, začal se pohybovat tou píďalkou, za chvíli si sednul, potom si začal stoupat, nakonec se i rozlezl správným střídavým způsobem a teď už chodí kolem nábytku a nejradši by chtěl pořád jen chodit...

Přebalování aneb "mámo, chyť si mě..."

Jo, přebalování je velká zábava. Když se "jen" otáčel na břicho a já z toho šílela, teď bych za to byla vděčná, kdyby dělal jen to. Teď se otočí a rovnou začne zdrhat, případně si stoupá. Několikrát během jednoho přebalení. Takže z minutové záležitosti je to tak čtvrt hodinový boj. Asi 2x už došlo i na to, že jsem ho musela zakleknout a přebalit násilím, třeba když někam pospícháme. To jsou pak i slzičky. Závidím těm maminkám, kterým děti leží a třeba ty 2 minuty vydrží v klidu. Venouš ani náhodou. Za celý den se nezastaví ani na ty 2 minuty, pořád někde lumpačí. Občas by potřeboval tlačítko "vypnout" :-).

Co už Vašík umí 
(tentokrát to bude trochu i taková fotogalerie, jen se omlouvám za kvalitu fotek, většina je z mobilu a nejsou nijak upravené, na to není čas)

- Krásně sedí.

- Krásně stojí, stoupá si všude a neustále. nejdřív u věcí, které byly nižší než on, potom třeba u stolečku, u sedačky, postupně přidával a vybíral si to, kde se mohl za něco chytit a přitáhnout se nahoru. Teď už si stoupne i u hladké zdi, kterou mimochodem olizuje. Stejně tak rád si dává pusinky u zrcadla. Je vtipné ho pozorovat :-).

- Dělá krůčky do stran podél nábytku. Umí už obejít i roh stolu.
- Když ho držíme za ruce, resp. za ramena, tak už ťape. Přejde celý byt.
- Už si hledá i jiný způsob, když nejsou po ruce něčí ruce. Opírá se o Tatru, která mu ale zatím ujíždí rychleji, než on stíhá dělat krůčky.

- Leze jako drak. Naprosto vzorně, střídá ruce a nohy. Je šíleně rychlý. Díky tomu se také zlepšila jeho separační úzkost, protože když někam jdu, leze za mnou. Řeknu mu, kam jdu a jestli chce, ať jde se mnou a on se "rozjede". Občas zmizím, aniž bych mu to řekla a i tak už mě dokáže po bytě najít. Najde mě i na záchodě, ale jakmile se zavřu, je zle. Řve za dveřmi, většinou u nich stojí a bouchá na ně. Takže se pak nemůžu dostat ven. Vzdala jsem to a nezavírám se. On si tam pak přileze a když vstanu, okamžitě se postaví k záchodové míse a nejraději pozoruje vodu, když splachuju. No, je to nechutné, ale hodně ho to baví :-).

- Stejně tak rád si stoupá u myčky na nádobí a pořád by chtěl mačkat čudlíky a fascinuje ho displej, kde svítí čísílka.

- Také si stoupá u sporáku, chytá se za madlo u trouby. Tak čekám, kdy se to s ním otevře. Zatím se mu to nepovedlo (psáno včera). Dneska připisuju, že se mu to právě povedlo. Letěl rovnou na hlavu a řval jako pavián. Chudinka můj :-(.Jenže jak mu mám vysvětlit, aby tam nechodil?

- Už se mu daří otevírat skřínky s nádobím. Tam, kde jsou nebezpečné věci, jsme museli dát pojistky proti otevření.

- Rohy stolků a podobných věcí jsou oblepené gumovými rohy už dávno.

- Nemá rád pračku. Když pere, nedůvěřivě ji pozoruje a zavírá dveře do koupelny.

- Občas leze i sám do jiné místnosti. Když si vzpomene, že v ložnici je zrcadlo, tak se tam vypraví. Nebo že v předsíni má Tatru, která má prima kola nebo že tam má táta hokejky na florbal.

- V kočárku jezdí zase na břiše nebo v kleku. Pozoruje okolí a nic mu nesmí uniknout. Směje se, křičí, rozdává úsměvy a lidé, které potkáváme, ho obdivují a smějí se na něj. Jakmile na něj nějaká "bába" promluví a zasměje se na něj, hned k ní natahuje ručičky.

- Má rád knihy. Neustále si v nějakých listuje. Ať jsou to jeho dětské knihy nebo jakékoliv jiné "dospělácké".

- K dvěma spodním zubům konečně přibyly dvě horní jedničky. Ty se mu prořízly minulý víkend. Jak je objevuje, začíná s nimi skřípat. To je děs, rve mi to uši a nejde mu vysvětlit, aby to nedělal. První horní dvojka se prořízne co nevidět. Kromě toho mě s nimi pěkně kouše při kojení.

- Dává nám pusinky, což znamená, že nás celé oblízne, protože pusu dává s otevřenou pusou dokořán. Je to miláček. 

- Občas se přileze jen tak pomazlit. Ke mně tedy. Neustále po mě leze a pořád se po mě sápe. Po nikom jiném tolik neleze.

- "Terorizuje mě" :-). Rve mi vlasy, štípe mě, kouše mě, plácá mě do obličeje... a to si k nikomu jinému také nedovolí. Při večerním kojení dělá neskutečné vylomeniny. Kleká si, točí se do vrtule, stoupá si. Bohužel u toho zapomíná pouštět moji bradavku, takže to většinou dost bolí.

- Spí 2x denně a hurá, občas se zadaří a dopoledne spinká doma. Z toho mám radost, protože tak mám chvilku klidu. Stihnu třeba uvařit bez toho, aniž by mi visel na noze nebo se někde hmoždil, zatímco já nemám čas ho hlídat.

Jinak je u nás ale uspávání hodně velká zábava. Probíhá to zhruba takhle nějak :-)

- Přes den je už (většinou) bez dudlíku. Začala jsem mu ho odebírat a dostává ho jen na usínání a v noci jich má teda stále plnou postýlku.

- Všechno zkoumá prstíčkem. Na všechno ukazuje. Do všeho ten prstík strká. Zkoumá drobečky, dírky, šroubky, knoflíky...

- Nezavře pusu a pořád něco brebentí. Umí říkat máma, táta, bába, děda, papa, mam (tzn. ham), edě (tzn. ještě) . Neví asi ještě moc, co to znamená a neumí nám přiřadit to správné oslovení. 

- Má rád pejsky, venku mu žádný neunikne. A umí už ho najít a ukázat ve svých knížkách.

- Stejně tak má rád tramvaje a vlaky. V kočárku by si ukroutil hlavu, když jede tramvaj.

- Zbožňuje houpačku. Děda mu ji pořídil na chatu a nemohli jsme ho tam odsud dostat. Takže v Praze obrážíme hřiště a chodíme se houpat.

- Učím ho pít z hrnečku a zatím mu to moc nejde Mokrý je vždycky až na břiše.

- Na vyzvání umí ukázat jak je veliký (zvedne ruce nad hlavu) a udělat paci, paci (to si vtipně plácá jednou rukou přes druhou).

- Rád si hraje s dveřmi, "jezdí s nimi" sem a tam. Jen mám strach, že si tam přivře prsty.

- Miluje tříkolku. Sousedi nám ji půjčili na vyzkoušení a od té doby chytá hysterický záchvat, kdykoliv ji vidí a chce na ní. O víkendu nám ji půjčila sestřenice, tak bude mít "vlastní".

To je zatím asi tak všechno, na co jsem si postupně vzpomněla. Zbytek zase příště...

Jinak jsme vlastně také absolvovali 2 společenské události. Jednu svatbu, kde jsme byli celá rodinka a druhá akce byla Gran Gala 2016, což je ochutnávka vín ve Villa Richter. Tam jsme byli bez Vašíka, kterého po půl roce večer hlídala babička. Byla jsem nervózní, jak to půjde. Večeři a koupání zvládli dobře. Jen usnout nechtěl. Ta akce byla odpolední, takže jsme kolem 20:45 přišli domu a on ještě nespal. Chtěl maminku, závislák jeden :-).