čtvrtek 23. července 2015

Těhotenské focení

Musím se s vámi podělit o pár fotek, které jsme v pondělí vyfotili s kamarádem. Byla to taková hurá akce :-). Byla jsem smířená s tím, že žádné "profi" těhotenské fotky mít nebudu, jelikož manžel se fotit odmítá a já si říkala, že se přece nepůjdu někam fotit sama. Navíc se mi za to nechtělo dávat tolik peněz (za to, abych na těch fotkách byla jen já). 

A když jsme se v sobotu večer vrátili z těch Krušných hor a já díky tomu vedru nebyla schopná ničeho jiného než jen ležet nebo se sprchovat, tak jsem přemýšlela o spoustě věcí. Mimo jiné jsem si uvědomila, že za chvíli porodím a to břicho "ztratím". A že už to třeba ani víckrát nezažiju, i když bych ještě jednou chtěla. Tak jsem došla k závěru, že nutně potřebuju mít na svoje břicho památku. Manžel tvrdí, že je to zbytečné a že buben na fotkách nikoho nezajímá. Že si pak budu fotit dítě a na nějaké břicho si ani nevzpomenu. Omyl. To si teda sakra vzpomenu! S veškerou úctou k mužům si troufám tvrdit, že tohle oni nikdy pochopit nemůžou, protože to nikdy nezažili. A na to, čím jsem si já osobně v průběhu těhotenství prošla (hlavně tedy na začátku), na to nezapomenu nikdy. Jsem neskutečně vděčná za to, že díky lékařům se mi nakonec podařilo otěhotnět a ještě víc za to, že jsme to s miminkem všechno zvládli až takhle daleko. Dneska mi zbývá 15 dní do termínu porodu a chytá mě mírná panika. Uvědomuju si, že teď už vlastně můžu porodit kdykoliv a začínám přemýšlet o tom, jestli jsem na to všechno vlastně připravená. Od samého začátku jsem si jistá, že připravená jsem, že porod už bude po tom všem to nejmenší, ale čím víc se to blíží, tím víc se začínám bát...

Ale abych se vrátila k původnímu tématu, že nutně potřebuju mít ty fotky... Věděla jsem, že takhle na poslední chvíli žádného profi fotografa asi neseženu a tak jsem v pondělí napsala kamarádovi, jestli by neměl čas mi někdy udělat pár fotek, jen tak, nic extra. Focením se sice neživí, ale fotí hodně a má na to veškeré vybavení. Napsal, že jasně, že má čas dneska (v to pondělí). Ani nebylo tak strašné vedro, tak jsme se rovnou dohodli na večer. Náhodou měla čas i moje kamarádka, která mi u toho asistovala. A tohle je tedy výsledek...







Tady už bylo docela šero a na fotce je to bohužel vidět :-(

Sama jsem vždycky byla odpůrcem fotek s odhaleným těhotenským břichem a říkala jsem si, že na tyhle fotky opravdu nikdo zvědavý není. Nicméně jsem se k pár takovým fotkám nechala přemluvit a nakonec jsem za to ráda. Dokonce mám super fotku jen v prádle a podle mě je i nejlepší, ale tu si nechám jen do svého alba a nebudu jí tu zveřejňovat. Kupodivu nemůžu říct, že by se mi ty odhalené fotky nelíbily. Tak snad nikoho nepohorší, že jsem tu na dvou fotkách decentně ukázala svůj holý pupík :-).

A na závěr chci poděkovat Oskarovi, který mi tyhle fotky udělal. Těhotenské focení byla premiéra i pro něj, ale myslím, že se to celkem vydařilo. Velké díky patří také Aničce, která nejen, že mi u celé té akce asistovala, ale ještě jsem od ní dostala to bílé tričko (s nápisem Baby loading...). Díky vám oběma, že jste si na mě udělali čas a že díky vám budu mít hezkou památku ;-).

Making-of... takhle to probíhalo :-)

středa 15. července 2015

Vzorky zdarma

Info dne 21.2.2017: Ráda bych doplnila info k tomuto článku. JÁ VZOREČKY NEPOSKYTUJI! Prosím, nepište mi, že máte o vzorečky zájem. Já jsem pouze napsala tipy, které vzorečky se daly tenkrát v roce 2015 získat, ale kontaktovat musíte jednotlivé firmy, ne mě! Děkuji za pochopení.

Komu by se hodily nějaké vzorečky dudlíků, krémů, mastiček, lahviček apod., tak přidávám pár tipů, k čemu a jak jsem se během svého těhotenství dostala...

Nejvíc mě potěšily vzorečky od firmy MAM. Dostala jsem dudlík, malou savičku (stejná jako v odkazu, ale na 130 ml) a 2 vzorky krémů od Seba med. Stačilo napsat email s prosbou o vzorky a oni hned zareagovali a ještě se ptali, jestli čekáme chlapečka nebo holčičku, aby vybrali vhodnou barvu dudlíku. Příjemná komunikace.

vzorečky od firmy MAM

Dudlík od firmy LOVI byl k vyzvednutí na pokladnách různých obchodů s věcmi pro děti (já byla v Kašpárkovi na Zličíně, vedle Ikea). Zrovna tato akce platila tedy do konce června, ale určitě budou mít další. Stačilo přijít na pokladnu a ukázat bříško a každé těhotné dudlík vydali. Navíc je potom do konce roku 2015 možné dostat slevu 20% na další nákup dudlíku, když přijdete s obalem od tohoto dudlíku. Dudlík vypadá skvěle, v noci prý i svítí a každopádně mi připadá takový nejvíc vyhovující a tak ho mám sbalený v tašce do porodnice. Co si ale myslím já, je asi jedno, uvidíme, jak bude vyhovovat miminku. Takže sledujte jejich stránky, až budou mít další akci...

dudlík LOVI

Se značkou NUK už to tak slavné nebylo, od nich přišly pouze vzorky čistících prostředků. Ale i to se hodí, alespoň budu mít možnost to předem vyzkoušet a teprve potom když tak zakoupit velké balení. Dudlík NUK nepřišel jako vzorek, to byl první dudlík, který jsem si pro dítě koupila (než jsem zjistila, že je možné získat nějaký zdarma jako vzorek). O vzorek jsem také žádala emailem.

čistící prostředky od firmy NUK

Vzorečky od firmy NIVEA jsem získala, když jsem se v drogerii DM zaregistrovala do programu Baby bonus. Dostala jsem balíček, kde byly jednak tyto vzorky (vlhčené ubrousky, sprchový gel, tělové mléko a krém na zadeček proti opruzeninám) a zároveň slevová knížka na spoustu věcí, které tím pádem můžete v DM koupit s docela dobrou slevou. Doporučuju se tedy zaregistrovat dříve, než začnete nakupovat výbavičku pro miminko a pro sebe do porodnice. 

vzorečky NIVEA

Tyto vzorečky od firmy Herbacos Recordati s.r.o. mě také potěšily. Rybilka Neo na opruzený zadeček a gel Pupík na mazání bříška, když dítě trpí prdíkama. Také jsem si o vzorky zažádala emailem a komunikace byla také velmi rychlá. Krémy jsou sice malinké, ale třeba Rybilku jsem si do porodnice zabalila a myslím, že bude stačit.

vzorečky Rybilka Neo a Pupík

Vzorek Bapenthen Care Mast se podle mě velmi hodí, využijete jak na opruzený zadeček miminka, tak případně na svoje popraskané bradavky. O vzorek se dá zažádat přímo na jejich webu. Mastička, která mi přišla je sice malinká a možná nebude stačit ani do té porodnice, ale každopádně se pak hodí do kabelky jako "nouzovka". Bepanthen Care Mast jsem si rovnou koupila i velké balení a využila jsem na to právě slevu v DM. 
Malý tip, který jsem zatím osobně ještě (naštěstí) nemohla vyzkoušet... prý tahle mastička pomáhá i na zahojení oparů. Mně se v těhotenství udělal jen jednou a to jsem tuhle vychytávku ještě neznala. Ale jak se mi zase někdy udělá, hned to vyzkouším...

vzorek Bepanthen Care Mast

Zkoušela jsem žádat o vzorky i firmu AVENT, ale od nich mi přišla odpověď, že vzorky neposkytují. To jen, abyste to když tak nezkoušely zbytečně. Také docela časté akce na dárky pro těhotné dělá Malvík. Nedávno jsem zahlédla tohle lehátko, které si těhotné mohly zdarma vyzvednout na prodejně, ale nehodilo se mi, lehátko už jsem v té době měla koupené. 

Takže maminky či budoucí maminky, je toho pro nás docela dost, stačí jen sledovat ty správné akce nebo zapátrat a nebát se se zeptat... ;-)

pondělí 13. července 2015

Na táboře... (9. měsíc, 37. týden)

Tak dneska je to týden, co jsem na táboře na Mariánské v Krušných horách a ještě mi necelý týden tady zbývá. A musím říct, že jsem za to ráda, je mi tady dobře, s Prahou se to nedá srovnat. Chodím na krátké procházky, mám na to trekové hole, abych měla oporu, když jdu třeba lesem nebo když potřebuju zdolat nějaký kopeček. Pár dní bylo krásně, sluníčko, ale ne tak úmorné vedro jako bylo minulý týden, když jsem byla ještě doma a pár dnů byla skoro zima a pršelo. A stejně je i dneska, je to takový spací den, ale já na ležení v posteli nemám ani pomyšlení. Z toho mě už akorát všechno bolí. A z neustálého odpočívání a sezení také. Nejlépe je mi poslední dny při chůzi. 

Lehká turistika ve 37. týdnu (36+1 tt)

Zbývá mi 25 dní do termínu porodu a začínám mít pocit, že je to už jen o výdrži a o přežití. V noci nemůžu spát, budím se každou chvíli, budí mě i dítě, které se mi v břiše neustále vrtí, na záchod už chodím 4 až 5x za noc, otočit se z boku na bok už je proces na několik minut, vstávání také (už mi dost často pomáhá manžel, když je po ruce). Z neustálého ležení na boku už mě dost bolí kyčle a když si chci chvíli odpočinout na zádech, tak mi jede bolest od kostrče až do hlavy, takže to moc nedělám. Těžce lituju, že jsem si s sebou nevzala svůj super kojící polštář a spím tu bez něj. Nahrazuju ho normálním polštářem nebo malým overballem mezi kolena, ale není to ono. Už pár dní mi také vystřeluje bolest z kříže do zadku, někdy až do nohy. Když třeba vylézám ze sprchy a musím si stoupnout na tu jednu nohu, občas je to taková bolest, že se mi i ta noha podlomí. Stydká kost bolí jako blázen, pokaždé, než se rozejdu. Začíná to být celkově prostě "sranda". Také tu dost často chodím v keckách a zavazování tkaniček je také zážitek. Pokaždé, když se k tomu ohnu, tak dostanu kopanec do žeber. Stejně tak při jídle, musím jíst ve zcela vzpřímené poloze a nekrčit se. Včera jsem si ale dokonce nějakým zázrakem (poslepu) zvládla oholit rozkrok a to považuju za mega úspěch. 

Jinak je mi ale celkově dobře, cítím se skvěle a jak jsem už psala, nejlépe mi je, když můžu chodit. Nechodím daleko, ale na procházku jdu třeba 2x nebo 3x za den. Když jdou děti někam na delší výlet, popojedu si za nimi autem. Takhle jsme byli např. na Klínovci, kam jsem dojela, ale pak jsem s nimi vylezla na rozhlednu. To jsem na sebe byla pyšná. Trochu jsem se bála, abych z těch schodů neporodila, ale zase jich nebylo tak moc, abych to nezvládla. Pak jsem popojela na Boží Dar a cestou jsme se ještě prošli na Neklidu u větrných mlýnů, tam je to také moc hezké. A včera jsme byli ve starém biatlonovém areálu Eduard, kde jsou krásné rybníky. Dojela jsem autem, kam až to šlo, než tam byla závora a došla jsem asi 300m k rybníku. Pár kroků okolo a za nějakou chvíli pak zpět k autu. Je pravda, že často odpočívám, únava se teď ke konci stupňuje. Většinou si během dne musím zdřímnout, jak v noci nemůžu spát. Dohlíží na mě manžel a když se mu něco nezdá, tak mi to nedovolí. Mám tady takovou oblíbenou louku, kam každý rok strašně ráda chodím, má to tam takové své kouzlo. A tam mi třeba jít nedovolil, protože to je (podle něj) daleko a do kopce a autem se tam nedá. Z toho jsem byla hodně smutná, zrovna tam odsud bych chtěla mít nějakou pěknou fotku s bříškem. Stejně tak už se mu moc nelíbí, že sama řídím. Tady po okolí mi to ještě dovolí, ale třeba na výlet do Karlových Varů už mě nepustí. Tam se s dětmi chystají autobusem a já chtěla jet za nimi autem a projít se po kolonádě. Tak mám smůlu, Karlovy Vary zase až za rok. A auto si bere nakonec manžel, kdyby se se mnou náhodou něco dělo, aby se ke mně rychle dostal a nebyl odkázaný na autobus. Je to rozumné a chápu ho. Ale když se cítím dobře, tak si myslím, že to bez problémů zvládnu a je mi líto, když něco nemůžu. Ale je fakt, že nikdy nevím, kdy už může přijít nějaká kontrakce nebo třeba jen poslíčky a asi by nebylo dobré, kdyby to přišlo zrovna během řízení. 

Na Neklidu (36+0 tt)


Na Eduardu (36+2 tt)

Ještě si někdo myslí, že mám malé břicho? :-)

Dalším možným důvodem, proč se zatím cítím dobře (kromě výše uvedených bolestí), je to, že jsem do teď nezažila žádné tvrdnutí břicha, ani poslíčky ještě nepřišly, natož něco, co by ukazovalo na blížící se porod. Musím to teď zaklepat, abych to nezakřikla. Ale je fakt, že ve 37. týdnu už by se s něčím takovým dalo asi počítat. Miminko se teď umí hodně protahovat a vyboulit se, někdy až tak, že mám pocit, jestli mi to břicho neprotrhne. To trochu zabolí, ale spíš je to jen takové velké pnutí.

Moje vyboulené dítě :-)

Dneska jsem se odhodlala a začala jsem pít čaj z maliníku. Podle předporodního kurzu se má pít od ukončeného 36. týdne. Pořád jsem se ale nemohla rozhodnout, jestli s tím mám tady na táboře začít, co kdyby to zafungovalo nějak rychle. Údajně to ale není tak, že bych si 2x dala čaj a začala rodit, ale až k tomu dojde, mělo by to urychlit první dobu porodní. Ještě se od stejné doby doporučuje jíst lněné semínko, ale to nemám koupené, tak s tím začnu asi až doma. To prý zase vytvoří takový sliz, když se to zalije vodou a potom to prý v porodních cestách víc klouže a miminku se lépe dostává ven. Jsou to asi takové babské rady, ale co kdyby na nich něco bylo, tak proč to nezkusit...

Také mi dneska moje tchyně a servírka v restauraci řekly (nezávisle na sobě), že už mám břicho nějak níž. Podle tchyně do termínu (7. srpna) nevydržím. Klesající břicho ale přece neznamená, že bych hned začala rodit, ne? To bych k tomu musela cítit ještě něco dalšího. Tak jsem zvědavá, kdy to přijde. Každopádně se to už mílovými kroky blíží. A já se těším :-). Netěším se samozřejmě na porod jako takový, ale to asi jen proto, že nevím, co mě čeká a do čeho jdu. Ale těším se na to, až bude miminko s námi a až to všechno budu mít za sebou. I když mi pak asi to břicho a každý pohyb miminka uvnitř budou trochu chybět...

sobota 4. července 2015

Poslední ultrazvuk...

Tak tento týden byl fakt fuška. Ta tropická vedra bych klidně oželela. Připadám si nepoužitelná, neustále jen unavená, nic nemůžu dělat a když se náhodou odhodlám a do něčeho pustím, tak to stejně vydržím jen chvilku, potím se jak blázen, pak se mi začne dělat mdlo a musím toho nechat. Takže třeba dojít si nakoupit, vyndat nádobí z myčky nebo vyžehlit je pro mě nadlidský výkon. Nakoupit myslím jen dojít 200 metrů k vietnamci pro ovoce nebo pro zeleninu, jinak na velký nákup jezdí manžel. Myčku vyndávám, protože mi to přijde to nejmenší, co můžu udělat. Žehlit jsem dneska musela, protože už manžel neměl co na sebe a ještě tam byly nějaké poslední oblečky pro miminko, tak aby to bylo komplet. Kvůli tomu jsem si ale raději přivstala, abych nežehlila v tom vedru. Ale i tak už to bylo skoro nemožné. Jinak všechno ostatní naštěstí udělá manžel, kterému jsem za to neskutečně vděčná. Sám toho má hodně, neví teď, co dřív a ještě večer, když přijde z práce, obstarává domácnost. Pere, věší prádlo, uklízí, zalívá kytky, vaří, apod. V tomhle je úžasný. A já jsem na zabití, když se mu odvděčím výtkou, že si se mnou nepovídá nebo mě ani neobejme :-(. Už, aby to všechno bylo za námi a já byla zase normální (psychicky) a schopná normálně fungovat (fyzicky).

No, před tím vedrem se v podstatě celý týden jen ukrývám, což těžce nesu, protože já jinak teplo a sluníčko miluju. Nejraději bych se vyvalila na zahradu a opalovala se. To teď bohužel nemůžu a jsem jen zavřená doma a čekám na to, až se trochu ochladí.

Nicméně jsem tento týden zvládla rozlučku v práci, tentokrát takovou tu oficiální. Nesla jsem do účtárny papíry o ukončení neschopenky a o nástupu na mateřskou. Na poradě jsem dostala od generálního ředitele kytku s poděkováním za svou práci, kolegům jsem přinesla na rozloučenou dort a ještě jsem s nimi zvládla zajít na oběd. 

Také jsem byla na předporodním kurzu u Apolináře - na první části jsem byla už minulý týden. Byly to 2 tříhodinové lekce. Sedět v tomhle vedru 3 hodiny s nohama dole a v uzavřené místnosti byla fakt lahůdka, ale přežili jsem všichni (včetně partnerů většiny matek, kteří tam byli asi z donucení). Poprvé mi otekly nohy, ne sice nějak moc, ale dostat se pak do mých páskových sandálů byl trochu problém. Večer už jsem jen ležela s nohama nahoru a byla ráda, že jsem ráda.

Nemocnice u Apolináře - teď už budu v péči jenom tam...

Ve čtvrtek jsem měla trochu strach o miminko, protože jak se jinak v břiše mele téměř neustále, tak v ten den jsem ho vůbec necítila. Rozhodla jsem se, že mu dám půl dne a pak to když tak budu řešit. Snědla jsem sladký dort a on se hned rozhýbal, tak jsem se uklidnila a usoudila, že mu je také asi vedro. No, spíš to bude tím, že už tam nemá tolik místa, tak už to třeba teď na konci nebude tak časté. Nebo si prostě chtěl jen trochu odpočinout. Od včerejška mě bolí pupík, hrozně v něm pne a bolí to i na dotek. Při vstávání mě v něm 2x píchlo a bolest jela do strany a celá půlka břicha jako by byla v křeči. Tvrdnutí břicha jsem dosud neměla a myslím, že ani tohle nebylo ono, to prý když tak ztvrdne úplně celé. Tak nevím, snad je to normální...

A včera (35+0 tt.) jsme byli s manželem na posledním ultrazvuku a celkově na poslední kontrole u mého gynekologa. Teď už si mě převezme porodnice, kam budu chodit až do konce na monitory. Ultrazvuk dopadl dobře, miminko je pořád chlapeček, váží 2800g, je hlavičkou dolů, placenta je vepředu a nahoře, takže by snad neměl být žádný problém. Jeho váha mě mile překvapila, protože to vypadá, že se do těch 4 kil snad vejde a možná ani tolik mít nebude. Měl by prý teď přibrat tak 150g týdně. Takže kdyby váhový odhad byl správný a bez nějaké odchylky, tak jsme na krásných 3,5 kilech. Má teda větší tu hlavičku a delší nožičky, ale snad to nějak společně zvládneme :-). Moje váha už mě tak netěší, už mám nahoře 12 kilo. Hrozně ráda bych se vešla do těch 15, což doufám, že se mi podaří. I když se všemi těmi zmrzlinami teď v tom horku to bude asi těžké. Pak mi doktor říkal, že by tedy teď měl být monitor už každý týden, ale ten včerejší byl prý zase vzorný a když chci jet pryč, tak že teda mám jít až do té porodnice, kam jsem objednaná na 20.7. Popřál mi, ať všechno dobře dopadne a že mám přijít na kontrolu po šestinedělí. Sestřička mi ještě na rozloučenou povídá: "Stačí, když přijde bouřka a je to hned." Tak jsem si uvědomila, že teď z toho vedra by mohly být bouřky asi slušné, jako že být mají a ještě budu na těch horách, tak uvidíme, co to udělá. Doufám, že je ještě brzo a že to miminko nijak nezaregistruje a ještě u mě aspoň 3 týdny vydrží. Ve středu budu začínat 9. měsíc a dneska mi počítadlo ukazuje 34 dní do porodu, to už je opravdu za chvíli. Začínám se těšit. Pochopitelně ne na porod samotný, ale na to, že už to bude za mnou a konečně už tady bude miminko s námi :-).

Jinak se tedy chystám odjet s manželem na ten tábor do Krušných hor. Já tam jedu samozřejmě odpočívat a ne pracovat. Už se tam těším, určitě mi v přírodě bude lépe než tady v Praze, kde je opravdu nemožně. Takže zbývá přežít tady zítřek, zabalit si věci s sebou a v pondělí, kdy má tedy být nejhůře, přežít cestu tam. S klimatizací v autě se to ale určitě zvládne. Už se těším, až se půjdu projít do lesa nebo si prostě jen sednu někam do chládku, budu dýchat čerstvý vzduch, budu si číst a u toho si budu třeba máchat nohy v kýblu se studenou vodou :-). No, už abychom tam byli! Ještě, že se nemůžu s bubnem moc opalovat, zjistila jsem totiž, že mi nejsou žádné plavky...

Jak to máte s těmi vedry vy? Máte nějaký tip na to, co dělat a jak se u toho ukrývání doma zabavit ?