Tento prispevek jsem psala v nemocnici v utery 16.16. na tabletu, takze kvalita je omezena... a navic mi nesel publikovat, tak az ted se zpozdenim.
Zacalo to vcera rano, kdy jsem sla na odbery krve. Dozadovala jsem se konzultace s lekarem, protoze svedeni v nedeli dosahlo neunosneho stavu a skoro vubec jsem nespala. Navic se mi udelaly modriny na stehnech. Tak me sestricka rano objednala hned na odpoledne, az budou vysledky. Nastesti manzel mohl jet se mnou. Neumim si predstavit, ze bych tu byla sama, to bych se rovnou zhroutila.
Pan doktor Rezabek (vedouci CARu) se nejdriv divil, proc tam vlastne jsem, ale kdyz se zacetl do vsech zprav, tak zacinal postupne chapat. Nakonec se ukazalo, ze nikdo nevi, proc si mam stale pichat ty injekce. Gynekologove tvrdili, ze na tom trvaji imunologove a ti naopak tvrdili, ze na tom trvaji gynekologove. Takze potom, co vsechny obvolal, mi injekce vysadil. Hura! Pak konstatoval, ze jaterni testy jsou porad vysoke. Ze sice v tehotenstvi to byva bezne, ale az tak kolem 30. tydne. Na zacatku je to zrejme rarita a je to vazne. Dale mi udelal ultrazvuk, na ktery jsem puvodne mela jit v utery, tak abych uz nemusela. Nejdriv jsme si prohledli me stale zvetsene vajecniky, zeptala jsem se, jestli se zmensi a pry ano, ale muze to trvat i mesic. No a potom jsme v deloze videli nasi bublinku a uz ji tlouklo srdicko :-)! Uzasny pocit. Bohuzel mi radost dlouho nevydrzela. Pan doktor pak koukl na jatra a videl tam udajne nejaky utvar, ktery dale nerozpoznal. A tim padem rikal, ze by si me rovnou nechali v nemocnici, ze je potreba to dale dovysetrit. Zatmeni pred ocima, slzy a pocit bezmoci. Nechci byt v nemocnici, nikdy jsem tam nebyla. Manzel vypadal, ze je z toho take spatny, koukal na me dost vydesene. On by zarucene utekl. No, neni jina moznost. Dostala jsem zadanky a mela jsem se jit prihlasit na prijem... Mimo to jsem take dostala propousteci papiry z CAR a mam se prihlasit u obvodniho gynekologa. K tomu zadanka na velky screening na 12. tyden sem k Apolinari a informace, jak se registrovat do porodnice. A s tim vsim jsme odesli...
Venku pred ordinaci uz jsem se neudrzela a slzy uz se nedaly zastavit. Byla jsem hrozne nestastna a nemela jsem na to silu. Jeste jsem nemela prilezitost se z tehotenstvi poradne radovat, kdyz mi ho potvrdili, bylo mi zle, protoze jsem mela OHSS, sotva to odeznelo a prislo svedeni, ze ktereho jsem malem zesilela a najednou mam spatna jatra a museji me hospitalizovat... A ted se ani nemuzu radovat, ze miminko ma uz srdicko. Ale "mlada pani, hlavne budte v klidu a z niceho se nenervujte".
Sli jsme tedy s manzelem na obecnou gynekologickou ambulanci a doufala jsem, ze me prijmou az rano a jeste se v klidu vyspim doma. Jedno pulhodinove cekani, nez me sestricky zavolaly, abychom vyplniky kartu, pak me poslali uz primo na odd., kde sem mela lezet. Dalsi pul hodina cekani, nez me mistni sestricky vzaly a odvedly k panu doktorovi, ktery me prijimal a sepsal se mnou nejakou zpravu. Docela se divil, ze me nechali 10 dni behat s tak vysokymi jaternimi testy, aniz by to nekdo resil. Pak me sestricka odvedla na pokoj a manzelovi jsme rekly, co vsechno mi ma dovezt a on vyrazil domu pro veci. Ja jsem zatim vyplnovala nejake papiry, souhlasy s tim, komu o me mohou ci nemohou poskytnout informace, merili mi tlak a opet brali krev. Mazel pak dorazil, dokonce tu se mnou jeste i chvili zustal a kdyz odchazel, tak jsek zas brecela jak mala holka. Na pokoji jsem mela docela fajn pani (Reginu), nastesti jsme si sedly a povidaly si, ze jsem se zabavila, nemusela jsem koukat do zdi a premyslet, co me tu ceka... Vecere byla uz v 5 a ja dostala 2 housky a lucinu. Vecer byl dlouhy, k veceru se svedeni zase zhorsilo a opet konstatovali, ze mi na to nemuzou nic dat, protoze jsem tehotna. Kolem osme uz jsem zase dostala hlad. Koukaly jsme na Sam doma a kolem desate vecer prisla zachrana. Sestricka mi prinesla leky na zklidneni jater, ze se odbornici poradili a ze tyhle pry miminku neuskodi. K tomu mi dali Protazin na to svedeni, takze za chvili prisla uleva a nemusela jsem se drbat porad. Dokonce jsem i chvilema spala.
Rano budicek v pul 6! Mela jsem hlad, uz od vecera. Snidane byla az v 8:00. Opet 2 obycejne housky a maslo. K tomu melta. No mnam. Pak me sestricka odvedla na ultrazvuk, mela jsem za to, ze mi budou delat UZ jater. Omyl. Delali mi opet vnitrni UZ vajecniku a delohy. Pak zpet na pokoj a asi za hodinu pro me zas prisla sestra, at si vezmu zase jen zupan. Na chodbe ale stal sanitak a pry me odvezde na Karlak do "kachlikarny" na hepatologii. Sli jsme ven do sanitky, ja mela pyzamo, zupan a pantofle. Pak me sanitak odvedl na prislusne odd., kde jsem byla jak exot v tom pyzamu. Cekala bych, ze me vezmou prednostne, abych tam takhle nemusela vysedavat, ale prede mnou vzali 3 lidi. Cekarna plna prskajicich duchodcu. Nakonec jsem se dockala, pan doktor byl mily, sepsal si se mnou vlastni zpravu a divil se, ze me tam poslali bez sona jater. To mi tedy zaridil na zitra. Jatra mi prohmatal, usoudil, ze jsou zvetsena, naordinoval mi klid na luzku a dietu. Zaverem konstatoval, ze moznosti jsou nasledujici... 1) bude to zpousobeho hormonalni stimulaci, OHSS a Fraxiparinem a nasledne tehotenstvim, ze je to pro telo obrovsky zahul a casem to samo odezni, 2) muze to byt zloutenka, 3) take to muze byt zlucnik, 4) muze to byt neco vaznejsiho, jaterni testy se lepsit nebudou nebo budou horsi a pry by se pak muselo pristoupit i k preruseni tehotenstvi... Opet se mi zatmelo pred ocima a prichazel plac. Pak mi rekl, at pockam na chodbe a ze se uvidime zitra na UZ. Ptala jsem se, jestli pro me zas nekdo prijede. Pry ano. Tak jsem cekala a mrzla na chodbe zhruba zas trictvrte hodiny. Pak prijel a jeli jsme zpet. Byla jsem jak v tranzu, ihned jsem sla volat manzelovi, rvala jsem mu do telefonu a moc jsem nebyla schopna mu to prevypravet. Manzel rekl, ze je to vul, kdyz mi rekne takovou vec a ze nad tim nemam ani trochu uvazovat. Mela jsem zase hlad, za chvili byl nastesti obed a kupodivu jsem dostala polevku, kasi se sekanou a suchy ledovy salat. Konecne jsem byla s jidlem celkem spokojena.
Odpoledne se tu za mnou zastavil tata, pak manzel a nakonec na skok i tchyne. Aspon mi rychleji ubihal cas. Se vsema jsem vsechno probrala, manzelovi jsem si opet pobrecela na rameni a pak mi zas bylo smutno, kdyz odesli. Na pokoj nam dneska dali treti pani, starou, ktera chrapala uz cele odpoledne. No, to bude tedy noc. Sice se snad uz nebudu zbesile drbat, ale nebudu spat, protoze babka bude chrapat. K veceri jsem dostala maso s bramborama a hnedou omackou, cele bez chuti. Ted uz mam zase hlad. Ale uz mam aspon banany, ktere mi donesl manzel.
Rano me ceka dalsi vylet sanitkou na to sono do nemocnice na Karlak. Mam byt nalacno a uz od pulnoci nesmim jist a pit. Vzbudi me v pul 6 a nez to cele probehne, tak umru hlady...
Nechce se mi spat, jsem vynervovana a zvedava, co mi zitra zjistej... Jdu se projit na chodbu, babka uz chrape, takze ja mam smulu, kdyz jsem neusnula prvni :-(. Prosim, ja uz chci domuuu!
PS: pokracovani z dalsich dni v nemocnici doplnim co nejdrive!
Žádné komentáře:
Okomentovat