úterý 27. února 2018

Na horách

Slíbila jsem alespoň 1 článek měsíčně, únor nám zítra končí, takže to ještě stíhám :-). 

Letošní zimu často bojujeme s rýmou a kašlem (všichni tři), ale nejvíc mě to samozřejmě trápí u Vašíka. Když už nic nezabíralo, rozhodli jsme se zkusit čerstvý vzduch a na přelomu ledna a února jsme byli na horách. Tady to na sníh nevypadalo a stále nevypadá, takže to byly asi jediné letošní sněhové radovánky. Teď už je sice konečně zima, ale kdyby před těmi mrazy napadl sníh, bylo by to o hodně lepší. Nicméně čerstvý vzduch zabral. Vašík tam nezakašlal ani jednou, manžel tam jel s rýmou a poměrně velkou rýmou a vrátili se oba zdraví. Já jen lituju, že na horách nemůžeme být častěji, všichni jsme si to tam báječně užili. Chtělo by to mít na horách chatu, to by se nám líbilo :-).

A teď k tomu, jaké to bylo. Ubytování jsme sehnali na poslední chvíli, asi 2 dny před odjezdem, byla to taková hurá akce, žádné velké plánovaní. Žádný luxus jsme neočekávali, ale když jsme dorazili na místo, měla jsem pocit, že jsem v 7. třídě a přijeli jsme na lyžák :-). V pokoji i koupelně chyběli žárovky, ne že by nesvítily, nebyly tam. Nad postelema byly nalepené žvýkačky, prostěradla měla dírky, o koberci ani nemluvím. Jedna skříň s jednou poličkou pro 3 lidi se zimní výbavou. Byli jsme tam ale hlavně kvůli Vašíkovi, takže jsem zatla zuby a zasmála se tomu. Vašík si do skříně nastěhoval svoje hračky a my jsme tam "žili" v taškách :-). Ale zase tam byla super restaurace, domácí atmosféra, milý personál a majitel byl veselá kopa, Vašíka si oblíbil a bylo to tam celkově nakonec fajn. A do pokoje jsme stejně chodili jen na noc, jinak jsme byli venku.

Loni měl Vašík na nohou poprvé lyžičky nasazovací na boty, ale letos už je to velký kluk a rozhodli jsme se, že zkusíme normální lyže. Pořídili jsme oblečení, helmu, brýle, lyže a boty jsme si půjčili. Vašík se hrozně těšil a my také. První den jsme vyrazili do dětského areálu na Plešivec to vyzkoušet a čekali jsme, co bude. Jestli hned, co mu všechno nazujeme, řekne "sundat" nebo jestli do toho půjde. Šel. On jde totiž do všeho. A vydržel to přes hodinu a půl. Smál se, válel se, na nic si nestěžoval. My jsme byli s manželem zpocení, vozili jsme ho mezi koleny, ale bavilo nás to všechny. Sněžilo, ale zima nebyla. Nejvíc asi Vašíka bavilo jezdit nahoru na jezdícím páse. Dolů si vybíral střídavě, s kým pojede, jednou s mámou, jednou s tátou. No, ale sám se na lyžích neudržel, jen když stál. Nebo se šoupal po rovině, jen kousíček. Moc nechápal, jak dát paty od sebe a udělat pluh, takže zkoušet to z kopce, znamenalo okamžitý pád. Mluvila jsem s instruktorkou z lyžařské školičky, jestli má smysl ho k nim dávat a říkala, že ne, že důležité je, aby ho to bavilo a lyže jsme mu nezprotivili, takže vozit, vozit, vozit, hlavně ať je spokojený. A to byl. Pak jsme si dali výborný oběd a jeli do chalupy na odpoledni spánek. Potom jsme vyrazili bobovat a i když už byla tma, Vašík nechtěl domů.

Jde se na to :-)


Jiří Raška na lyžích :-)

Druhý den jsme jeli lyžovat na Boží Dar, ale už byla mnohem větší zima. Výhodou tam bylo, že dětský areál je vedle kopce pro dospělé. Koupili jsme si tedy dopolední permanentku, u Vašíka jsme se střídali a k tomu jsme si i trochu sami zalyžovali. On na nás viděl a byl spokojený. Ale už to nebylo takové, jako ten první den. Buď už to nebylo nové a tím pádem tak zábavné, nebo byl unavený, nebo mu byla zima, těžko říct. Vydržel něco málo přes hodinu a pořád se ptal, jestli už bude konec :-). Pak jsme si venku v bufetu dali párek v rohlíku (Vašík snědl 2!) a teplý čaj. Pak jsme si šli zahrát na "krasobruslaře" do centra Božího Daru, kde byly namrzlé silnice i chodníky, takže to bylo vážně skoro na brusle. Trochu jsme se tam "prošli", poslali pohledy a jelikož Vašík žádal jít bobovat., tak jsme zajeli na Klínovec, kde byla standardní mlha, ale i tak jsme si tam parádně zabobovali a Vašík byl spokojený. Dnes to zvládnul bez denního spaní.


Na stylu jsme zapracovali :-)


Já jsem na Klínovci nezažila nikdy nic jiného, než mlhu :-)


Ztraceni v mlze...

Třetí den už jsme ho do lyží nenutili a protože bylo krásně, sluníčko a občas sněžilo, tak jsme vyrazili na pěší výlet, s pěkáčema samozřejmě. Sněhu bylo dost a terén byl náročný. Vašík se furt válel ve sněhu, úsměv od ucha k uchu, tolikrát spadnul, tolikrát si lehnul schválně a tolikrát se zvedal, že bych toho i já měla za chvíli dost. Chvílema jsme ho táhli na pekáči, chvílema jsme popojeli z kopce, ale většinu jsme šli pěšky. Je to borec (v mých očích), kolik toho ušel. V jednu chvíli teda i usnul na tom pěkáči, ale jen na pár vteřin, než přepadl do sněhu. Takové probuzení bych si teda nepřála, obličejem do sněhu, to musí být šok. Taky se lekl a brečel, aby ne. Ale zasmáli jsme se tomu a on pak chtěl jít zase radši pěšky. Pak jsme se koulovali, dělali andělíčky, běhali po loukách, dali jsme si sváču na sněhu u rybíka, bobovali jsme jak u rybníka, tak průběžně celou cestu, pak nám pekáč na namrzlém kopci ujel a táta se za ním vrhnul na tom druhém, ztratil se za obzorem a Vašík se rozhodl běžet za ním (naštěstí se táta brzo vynořil s obouma pekáčema), pak jsme ten kopec museli vylézt nahoru, ale všechno to bylo prostě boží a bylo to jak v pohádce. Ani po takovém výletu Vašík doma neusnul a to jsem mu dala šanci i mimo náš režim a dovolila bych mu usnout v půl 4 odpoledne, aby si odpočinul. Leže v posteli, červené tvářičky a furt povídal a povídal, evidentně plný zážitků, že jsem se nakonec rozhodli jít do restaurace na závěrečný zmrzlinový pohár, který si opravdu zasloužil! Večer usnul vzorně, jako miminko a téměř hned. A my také. 







Musel jsem si zdřímnout... ten čerstvý vzduch tak unavuje :-)


Parádní výlet... :-)

Další den ráno jsme jen zabalili tu hromadu věcí, manžel to nanosil do auta a jeli jsme domů. V Praze se Vašík divil, že tu není sníh a ještě několik dní se pořád ptal, kde je sníh a kde jsou hory a kdy zase pojedeme na hory. Snad se ještě dočkáme.

Jak to máte vy? Mají vaše děti rády sníh? A kdy začaly lyžovat?


neděle 21. ledna 2018

Bez plenek

Vašíkovi bude zhruba za pár dní 2 a půl roku a dneska spal poprvé celou noc bez plenky... a bez nehody. Já osobně si myslím, že to je velký úspěch a jsem na nás náležitě hrdá :-)! Snad to tedy nezakřiknu...

Usíná s kámošem :-)

Jak jsme se k tomu dopracovali?
Začali jsme loni na podzim, když mu bylo zhruba rok a čtvrt. Sundali jsme plenku na doma. Ze začátku se to samozřejmě neobešlo bez nehod, převlékala jsem třeba troje tepláky za den. Jo, mimochodem, problém byl, že na tak malé dítě se nedaly sehnat trenky (nechtěla jsem slipy), takže chvíli chodil ve volnějších boxerkách. Postupně jsem se zorientovala a dokázala odhadnout interval, kdy asi bude čůrat. Na začátku jsem ho dávala na nočník třeba po půl hodině, někdy se vyčůral, někdy ne. Postupně se to naučil poznat i on sám a začal si o čůrání říkat sám. V zimě už to bylo doma bez problémů. Plenku měl na spaní a na ven. 
Bez plenky začal chodit ven až na jaře, když už bylo venku teplo. Musím říct, že se mi ale ani jednou venku nepočůral. Fakt je, že jsem se ho ale často ptala, jestli chce čůrat. Většinou nechtěl a vydržel třeba 2 a půl hodiny, než jsme přišli domů.
Když už jsem věděla, že si dokáže sám říct, dostal důvěru a zkusili jsme i cestu autem. Nejdřív jsem mu dávala pod zadek podložku a za pár dní už jezdil bez ní. 
Jediné, kdy jsem to nechtěla riskovat, byla cesta letadlem do Vilniusu. To jsem mu vysvětlila a plenku mu raději dala. Ale byla suchá.
V létě jsme zkusili sundat plenku na odpolední spaní a i to šlo docela dobře. Jednou za čas se stala nehoda, ale opravdu výjimečně. 
Takže od léta byl bez plenek kromě nočního spaní. Za mě spokojenost.

Zvrat nastal letos na podzim, kdy jsme asi na 3 týdny museli plenku vrátit na odpolední spánek. Snažili jsme se naučit Vašíka, aby usínal sám. Do té doby jsem u něj trávila vždycky hodinu 2x denně a ležela jsem s ním v posteli. Jenže podle mě jsem ho tam rušila a usnutí mu zabralo mnohem víc času než když usíná sám. Možná to byla náhoda a začal spát třeba tvrději, že ho to nevzbudilo. Nebo mě tenkrát napadlo, jestli na to mohla mít vliv ta změna v usínání...? Prostě se najednou tak ob den vzbudil počůraný. Nestíhala jsem měnit povlečení, prostěradla a musela jsem přikoupit pyžama. Takže jsem se rozhodla vrátit mu plenku a dát mu čas. Od té doby byla plenka suchá. Takže jsem mu ji za pár dní opět přestala dávat (po dohodě s Vašíkem, že to zase zkusíme) a od toho podzimu je to bez problémů.

V noci se vzbudí a chce čůrat
Myšlenka zkusit to bez plenky i v noci, už mě lákala dlouho. Vlastně asi od toho podzimu, co se to uklidnilo odpoledne. Začal se pak budit v noci a chtěl čůrat. Celkem pravidelně měl plenku ráno suchou a jen jednou za čas tam něco bylo (to bylo v případě, že v noci nešel čůrat). Už před Vánoci jsem si řekla, že to zkusím, ale potřebovala jsem spotřebovat nakoupené plenky. Takže jsme to zkusili poprvé včera, opět po domluvě s Vašíkem. Vysvětlila jsem mu to a on souhlasil. Ráno jsem ho náležitě chválila a radovali jsme se společně, jaký už je velký kluk a spinká bez plenky :-).
I já jsem se na to musela připravit, koupila jsem další 2 podložky na matraci do postele a jsem připravená na to, že třeba budu muset v noci převlékat jak Vašíka, tak i povlečení. To znamená méně spánku pro mě. Ale on se stejně v noci pořád budí, moc vlastně nechápu, proč... Noci, které prospal v kuse, bych spočítala na prstech jedné ruky. Když je dobrá noc, vzbudí se třeba jen 2x. Spíš se budí ale 3-5x. Buď chce čůrat, pochovat/obejmout, přikrýt nebo podat zvířátko (plyšáka). Takže není problém při tom prvním probuzení jít na záchod.

Otázky
Vašík stále pije večer před usnutím Sunar. Aby to pro něj nebylo moc změn, stále mu mléko nechávám, ale znamená to, že při tom prvním probuzení musí jít čůrat, i když sám nechce. V podstatě preventivně. 
Takže moje otázky na vás zní...
1) Děláte to tak také? Dáváte děti čůrat třeba i sami od sebe, než jdete spát?
2) Raději byste nedali dítěti večer napít a případně odbourali i ten Sunar, aby nehrozilo, že bude v noci potřebovat čůrat?
Pokud máte nějaká doporučení, tak mi je, prosím, napište. Děkuju ;-)

A mějte se krásně...

pátek 15. prosince 2017

Jak zabavit neposedu

Pokusím se dát dohromady článek o tom, jak jsem zjistila, že i naše neposedné dítě se dá alespoň na chvíli zabavit... On je neustále v pohybu, nevydrží v klidu sedět ani u jídla, 5 minut je pro něj strašně dlouhá doba, aby seděl na místě. Ano, trochu s tím bojujeme, obzvlášť u toho jídla, protože oba máme rozdílné představy. Já bych chtěla, aby s námi v klidu seděl a jedl u stolu, on si u toho chce minimálně s něčím hrát, jezdit s vláčky nebo stavět puzzle, ale ještě lépe by u toho chtěl někde poletovat a jen by si přibíhal pro každé sousto. 

To, že se Vašík od mala nedokáže sám zabavit a když, tak opravdu jen na pár minut, je stará známá věc. Manžel si myslí, že za to můžu já, protože jsem se mu moc věnovala. Nevím, jestli je to možné. Já si myslím, že to je povahou. Od té doby, co se dokáže sám nějak projevovat, neustále chodí a něco po mě u toho hraní vyžaduje. Minimálně mi chodí něco ukazovat "mami, dívej..." nebo chce s něčím pomoct, třeba když mu vykolejí vláček, tak ještě není schopný všechny vagony vrátit zpátky na koleje sám a volá "prosím, spravit mašinku". Když se vzdálím z místnosti, už volá "mami, kde jsi?" a hned "mami, pojď se podívat". Ale teď, kolem jeho druhého roku, se to začalo trochu zlepšovat a našli jsme i několik věcí, u kterých vydrží pár minut sám (ale vážně jen pár):

1) Lego Duplo. To je bezkonkurenční a nejlepší hračka, která se nikdy neokouká a nepřestane bavit. Vašík dostal loni od Ježíška první mašinku a koleje. K tomu dostal první box s kostkami a tatínek pak také přihodil "hromádku" kostek. A jelikož tatínek je vášnivý sběratel lega, podporuje Vašíka i ve sběru dupla. Řekla bych, že už bychom na to potřebovali zvláštní místnost :-). K 2. narozeninám dostal Vašík vláček, který jezdí na baterky a od té doby přibyly asi 2 sety kolejí, protože jich je pořád málo. Není dne, kdy by nám tu mašinka nejezdila. Na Štědrý den to bude rok, co máme v obýváku postavené koleje, které se pořád zvětšují a letos se samozřejmě zvětší ještě víc. Vašík si napsal Ježíškovi o černou mašinku, která mu chybí a strašně se na ni těší. Tatínek se těší na další dávku kolejí a já se "těším" na to, že už opravdu v obýváku nebude kam šlápnout :-). Ale hrozně mě baví pozorovat je, jak si spolu hrají a staví koleje. Vydrží u toho hodiny.

Loňské Vánoce - první Duplo vláček a malé koleje...

A tohle máme doma teď, po roce :-)

2) Razítka. Takové ty jednorázové, bez polštářku, jen ty s víčkem, už "napuštěné barvou". Když dostal první, měla jsem hrůzu z toho, že to bude všude. Ale pochopil, že s razítkem si smí hrát jenom u jeho stolečku a tiskají se jenom na papír. Postupem času razítka přibývala, babička je přináší, já mu také občas nějaké koupím a už jich máme slušnou sbírku. Když se někde válelo po zemi otevřené razítko, pohrozila jsem, že ho zabavím a tak se naučil, že si je musí hlídat a nechávat je jenom na stolečku.


3) Pastelky a omalovánky. To ho sice baví, ale ne až tak moc. To je nejlepší, když malujeme spolu. Vypadá to tak, že vezmeme omalovánky, on mi podává barvy a říká, co kterou barvou mám vymalovat. Ale je to zábava třeba na půl hodiny, což je skvělé.

4) Samolepky. Na ty jsem dostala tip poměrně nedávno od kamarádky. Dají se sehnat různé "sešity", vypadá to jako omalovánky, ale nalepují se tam samolepky. Máme různé, od zvířat, přes přírodu, přes statek, až k autům, bagrům a traktorům. To je skvělá zábava, která ho udrží na místě klidně i hodinu. Zvládáme díky tomu i restauraci nebo kavárnu a můžu si s někým i relativně v klidu popovídat. Vašík si nálepky teda ještě neumí sám odlepit, s tím mu musím pomáhat, ale nalepuje sám. A když nedělá blbosti, nalepuje i docela přesně :-).


5) Kolíčky na prádlo. Respektive kolíčky v kombinaci s vozovým parkem několika Tater. Nevím jak na to přišel, ale na svoje Tatry nandavá kolíčky. Také u toho vydrží třeba až půl hodiny a je to bezva trénink na jemnou motoriku.



6) Puzzle. Zhruba poslední 3 týdny ho baví skládání puzzlí. Nejdřív začal těmi, které mají na podložce namalovaný obrázek, který má složit. A později se pustil i do puzzlí bez podkladu. Stalo se mi, že jsem si šla umýt hlavu a on za mnou nepřišel do koupelny, což normálně dělá. Říkám si, že je dlouho podezřelé ticho a jdu se podívat, kde co vyvádí. A on si v klidu skládal puzzle :-).


7) Televize. Není moc věcí, které vydrží v televizi sledovat. Večerníček sleduje jen znělku, vlastně u většiny pořadů sleduje jen znělku a pak už pozornost neudrží. Baví ho reklamy a miluje Alzu. Ještě se musí dívat večer na "Déčku" na ovečky, které jdou spinkat. Pak jde také bez řečí do postele. Co má ale zaručený úspěch a u čeho sedí a dívá se, je Mašinka Tomáš nebo Máša a medvěd. Mašinku Tomáše sleduje klasický seriál, ale také jsme teď o víkendu narazili na film "Cesta z ostrova Sodor", který má přes hodinu. Samozřejmě má doma i knížku, takže to znal a byl úplně v transu, když to viděl i v televizi. V úterý to opakovali, manžel to nahrál a jelikož jsme teď zavřeni doma kvůli rýmě a kašli, tak už jsme film viděli asi 4x :-). Zná jména všech mašinek a nešlo to bez toho, abychom se je naučili i my. Když se někde objeví mašinka nová, hned se ptá "Jak se jmenuje tadleta" a přidá si ji do své paměti a příště už ví. Občas jen zírám...

8) Vaření a pečení. To, že ho baví mi pomáhat v kuchyni, už vím delší dobu. Buď mi pomáhá přímo nebo si alespoň vezme svoji pánev či hrnec a něco si v tom míchá sám. Ale teď jsme pekli perníčky a to bylo něco. Stál na malé židličce u kuchyňské linky 2 a půl hodiny, jen s jednou přestávkou na čůrání. Válel těsto válečkem, vykrajoval ho, dával ho na plech a pak pochopitelně ochutnával. Bylo to úžasné odpoledne, ani jednou se nevzteknul a byl zlatý. Jelikož jsem chtěla, aby měl z perníčků radost, nakoupila jsem tvary jako mašinku, auto, letadlo, sněhuláka, medvěda, ježka, ale aby se neřeklo, udělali jsme i vánoční stromeček, kometu, zvoneček, prasátko atd. Jo a ještě jsme vykrajovali písmenka, z kterých poskládáme VAŠÍK a pak M jako máma, T jako táta, B jako babička a D jako děda. K perníčkům má asi citový vztah, protože se o ně odmítá dělit (s ostatním nemá problém), maximálně si můžu sníst svoje M a ty jsme měli v celé krabici asi 3 kusy :-).




9) Papírový řetěz. Jak už jsem zmínila, tento týden jsme doma a mně už pomalu dochází nápady. Vzala jsem si na pomoc dětské časopisy Sluníčko a Méďu Pusíka. Včera mě inspiroval právě Méďa Pusík, který vyráběl papírový řetěz z barevných papírů. Zeptala jsem se Vašíka, jestli by chtěl také slepovat barevné papíry a udělat si takový řetěz a on, že jo. Jen byl dost netrpělivý, když čekal, než ty barevné proužky nastříhám. A kdybyste viděli to nadšení, když dostal do ruky lepidlo :-). I tohle bylo hrozně fajn, zabavilo nás to asi na hodinu a půl a museli jsme výrobu přerušit kvůli obědu.




10) Čtení pohádek před spaním. Už asi tři čtvrtě roku čteme před spaním pohádky. Samotnou mě překvapuje, že u toho Vašík vlastně od začátku vydrží v klidu. Povídá mi do toho, do knížky se musí koukat a neustále se na něco ptá. Ze začátku to bylo náročnější a vyžadoval čtení do té doby, než usnul. Jenže to zabralo třeba hodinu, protože jak to napjatě poslouchal, nechtěl spát. Teď už ale ví, že si má vybrat jednu pohádku, kterou sám chce, tu přečteme a jde se spát. Největší úspěch má opět Mašinka Tomáš a Máša a medvěd :-). Pak má rád Pejska a kočičku, jak pekli dort a rád se vrátí i k prvním pohádkám O třech prasátkách a O koblížkovi.

Koukám, že jsem dala dohromady do konce 10 věcí, to je dost, to jsem ani nečekala. Ale kdybyste měli nějaké tipy, co by ještě mohlo děti v tomhle věku bavit, tak prosím, sem s nimi, budu ráda ;-). Jo venku, to je jiná, to se zabavíme snáz a jsme pro každou lumpárnu. Většinou teda sportujeme. Naše dítě je potřeba vždycky hodně unavit, jinak nespí. Podívejte, jak například Vašík už v létě řádil třeba na bikrosu v Řepích nebo na Pumtrack dráze v Braníku... ano, teď se trochu chlubím :-). Ve dvou letech to není špatné, ne?



Po Vánocích ho čekají už klasické lyže, které by měl přinést Ježíšek, tak snad ho nadchnou stejně jako odrážecí kolo. A normální kolo přijde na řadu hned na jaře :-).

Mějte se krásně, užívejte předvánoční atmosféry a zbytek adventu a buďte hlavně zdraví. Nás už rýma a kašel teda moc nebaví :-)


čtvrtek 26. října 2017

Vilnius

To je ostuda, to je ostuda... poslední článek v půlce června. Léto bylo náročné a my jsme měli neustále nabitý program. Psaní článků šlo absolutně stranou, přiznávám a omlouvám se. Snad to za dlouhých zimních večerů napravím a všechno doženu... témat by bylo spoustu :-).

Začnu naším výletem do Litvy. Na konci června jsme s Vašíkem, kamarádkou a jejím synem odletěli do Vilniusu, kde jsme strávili krásný týden. Možná se budete divit, proč zrovna Litva a ne teplo a moře. Ale kamarádky táta tam žije, tak jsme využili možnosti jet s nimi k němu. Ještě jednou děkujeme, že jste nás vzali s sebou, protože jinak bychom se do takové destinace asi nikdy nepodívali :-).

Na letišti..."Koukej, mámo, letadlo :-)"

"Tam taky... a tam taky :-)"

Malý turista si vykračuje k letadlu...

Z cesty letadlem jsem byla trochu nervózní, Vašíka čekal jeho první let v životě a já na něj byla sama, bez manžela. Navíc to časově moc neladilo s Vašíkovým režimem, ale to jsem si řekla, že nemůžu řešit a že to jednou zvládneme a nějak to dopadne. Když nás manžel odvezl večer na letiště a rozloučil se s námi, přiznávám, že jsem uronila pár slz. Bála jsem se té cesty, byla jsem nervózní, jestli Vašík nebude brečet nebo řádit v letadle a co asi řeknou lidi. A bylo mi i líto, že o takový Vašíkův zážitek tatínek přijde. Naštěstí to tatínkovi bylo snad jedno a asi byl i rád, že to otestuju nejdřív sama. Podle mě by byl víc nervózní než já :-). Při čekání na letadlo byl Vašík jak v říši divů, koukal na letadla a na plochu, sledoval všechno. Pak jsme do letadla nastoupili a já se bála, co na to bude říkat, až se letadlo rozjede, natož když se odlepí od země. Byl úžasný, sledoval všechno z okénka a smál se. Na všechno se ptal, na všechno ukazoval. Bylo fajn, že jsme letěli ještě za světla, že to všechno viděl. Přestupovali jsme ve Varšavě, přistávali jsme už za šera a navazující let už byl za tmy. I přistání jsme zvládli dobře, na bolest v uších si nijak zvlášť neztěžoval. Jen se za ně chytil a řekl "bolí" a asi na to hned zapomněl. Když letadlo přistálo, smál se a říkal "drnc, drnc" a chtěl ještě :-). Navazující let už byl lepší, už asi věděl, co ho čeká a ne jako u toho prvního. Jenže už byla tma, tak viděl jen světýlka. Myslela jsem, že usne, ale ani náhodou, musel všechno pozorovat. Ve Vilniusu jsme přistáli v 0:45, pak jsem ještě jeli pár minut autem, než jsme se pak umyli a zabydleli, bylo skoro půl 3 a Vašík konečně usnul. Ráno jsem ho vzbudila v 8, aby nebyl pak úplně rozhozený a přes den spal už normálně a večer také. Jen byl víc unavený asi 2 dny. Je tam časový posun o jednu hodinu, ale s tím problém neměl.

Jak jsem se připravila na cestu:
Tak, že jsem s sebou měla novou knížku o letišti, s pohyblivými a otevíracími okénky. Mohli jsme si tak prohlížet všechno, co jsme zažili na letišti, jak se odbavují kufry, jak se skenují, jak se prochází kontrolou, jak jedou kufry na vozíčku a nakládají se do letadla, jak lidi sedí v letadle, jak letadlo letí atd. Naštěstí ho to bavilo a ani nedošlo na 2 nové hračky, které jsem měla ještě připravené. Pro případ nouze jsem s sebou měla tablet, který Vašík do té doby neznal. Tam jsem nahrála pár jeho videí (to má nejraději, dívat se sám na sebe) a pár dílů Máši a medvěda. Na tablet došlo až cestou zpátky, když už ho ta cesta moc nebrala, to už ho bavil jen start a přistání, ale ten čas mezitím byla asi trochu nuda. Už to totiž nebylo nové. A vlastně také jídlo jsem měla na cestu připravené, ale o to ani moc zájem neměl.

Zpáteční cesta... přestup opět ve Varšavě a již zkušený cestovatel :-)

Již zmiňovaná nová knížka - Jak to chodí na letišti :-)

Takže abych to shrnula, let byl v pohodě a moje obavy byly zbytečné. Cesty zpátky už jsem se tolik nebála. Teda, spíš jsem se bála něčeho jiného, protože kamarádka zůstávala u táty déle a my jsme zpátky do Prahy letěli sami. Hlavně na přestup ve Varšavě jsme měli jen 10 minut! Museli jsme běžet, ale naštěstí na nás čekali. Uff... A domů jsme pro změnu letěli brzo ráno a vstávali jsme asi ve 4. Ale doma se to zase rychle srovnalo. Když jsme přiletěli do Prahy, tak se mi ulevilo a já jsem se musela v duchu pochválit, že máme za sebou další zkušenost, kterou jsme spolu zvládli na jedničku :-). Tatínek na nás čekal u brány, já dostala pusu a Vašík dostal novou Tatru hasiče do svého vozového parku, s kterou usnul v autosedačce téměř hned, jak jsme nasedli do auta.

A ještě pár fotek z Litvy...

Katedrální náměstí

Lumpárny na procházce...

Na televizním vysílači...cestu k němu jsme hledali 2 dny, ale nakonec se nám to podařilo :-)

Parádní nádraží... Vašík byl naprosto nadšený, vzhledem k jeho lásce k vláčkům :-)

Pa pa pa pa paaa :-)

V trolejbusu... taky dobrý zážitek :-)

Kuk :-)

Výlet na hrad Trakai... moc hezké místo!

Kostel sv. Anny

Hurá, fontána :-)

Poslední den opět na Katedrálním náměstí... museli jsme si ještě vyběhnout na věž. 

Tyhle značky tam mají u všech domů a Vašíka moc bavily. Trénoval si tam písmenka a čísla.
Bohužel zastavoval téměř u každé :-)

Tak to je všechno, takhle báječně jsme se tam měli :-).
A teď doufám, že další článek napíšu dřív než za 3 měsíce...
Užívejte si podzimní dny a mějte se krásně!

čtvrtek 15. června 2017

Co je u nás nového...

Hurá, konečně tu máme zase nový článek. Omlouvám se za delší pauzu, ale dělo se teď tolik věcí, že to prostě nešlo. Asi 3x jsem článek rozepsala a pak jsem to vždycky smazala, protože už to nebylo aktuální a mezitím, než jsem se dostala k pokračování, jsem zapomněla, o čem jsem chtěla psát. Jsem hrozná :-(. 

Opět to dneska pojmu jako takovou fotodokumentaci a popis toho, co se poslední týdny (vlastně spíš měsíce) dělo a asi to bude trochu delší, abych to všechno dohnala...

Konec března / začátek dubna a první teplé dny... Vašík od dědy na konci března dostal kolo odrážedlo. Nevím, jak to ten kluk dělá, ale jak na to sednul, tak jel. Nejdřív opatrně, ale s dalšími dny získával na jistotě a nabíral na rychlosti. Teď je to tak, že já za ním běhám (nekecám) a také už jezdí dolů i z obrubníku. 

Tohle je focené druhý den, to byl ještě opatrný :-)

Trénuje na horolezce (to ale trénuje odjakživa)...

Jó, kamínky... nejlepší hračky :-)


S dědou přezouval kola na autě...

Byla to velká zábava...

Také jsme začali v dubnu jezdit na bruslích. Teda já, zase... ale poprvé s kočárkem. Vašík si stoupne na brusle určitě co nevidět :-).

Na Ladronce...

A jezdíme i na kole, myšleno s Vašíkem v sedačce. Sám jezdí pochopitelně raději, to může mámě ujíždět. O Velikonocích jsme byli na výletě, okolí Sychrova a také na Ještědu.

Cestou na Sychrov... do kopce vezla máma, z kopce se pak vezl u táty, to byla větší jízda :-)

Rodinka na Ještědu... i sníh chvílema padal :-)

No a v květnu nesměl chybět výlet na bunkry. Manžel už měl trochu absťák :-). Tak jsme vyrazili směr Brdy, na dopadovou plochu Jordán. 

Těsně před deštěm... resp. před průtrží mračen, v které jsme se vraceli pak přes hodinu k autu.
Ale zábava to byla, to zase jó :-)

Je vidět, že je synem svého otce. Bunkry už ho baví teď :-)

V polovině května jsme se s Vašíkem přesunuli na týden na chalupu a tatínek doma rekonstruoval dva pokoje. Všechno kvůli jedné změně a tou byla nová postel pro Vašíka. Aby se nám vešla do ložnice, musely pryč nějaké skříně. Musel se tam předělat a rovnou vymalovat i obývák, takže to bylo na delší dobu než na víkend. No, manžel si to užil a my vlastně také. Vyšlo nám krásné počasí celý týden a vzhledem k tomu, že Vašík zhruba od začátku května vstává ráno v 5 hodin (občas se povede i půl 6.), už tam mohl být třeba v půl 7 venku na zahradě. Celé dny řádil venku, houpal se, jezdil na motorce, na kole, vozil se v Tatře, hrál si na písku, sekal trávu, zaléval kytičky atd. Pískoviště jsme improvizovaně vyrobili z bazénku. Ale stejně největší zábava byla voda a konývka. A já jsem si občas u toho jeho dovádění stihla udělat kávu a dokonce jí i vypít teplou, protože v pískovišti se dokázal zabavit třeba čtvrt hodiny sám. Nejlepší je zmrzlinová sada báboviček. Neustále dělá zmrzlinu a přináší mi ochutnat malinovou, melounovou, mangovou, jahodovou... :-)

Vašík sekal zahradu...

Hrál si na písku... písek měl vždycky až v trenkách a v ponožkách :-)

Zaléval (nejen) kytičky...

...ale i sebe, to ho baví nejvíc :-)

Na kole projel celou vesnici...

Tady nevybral zatáčku... :-)

A proč by jezdil po cestě, když kanálem je to větší zábava :-)

A letos z ovoce zatím vede meloun. Chtěl by ho denně :-)

Odkvetlé pampelišky... Ty ho bavily do té doby, než mu to chmíří nalétalo do pusy. 

Ale lumpárny, ty ho baví neustále :-)

Když jsme přijeli po týdnu domů, čekala tam na Vašíka nová postel. Ihned do ní skočil a začal v ní řádit. To se mu líbilo. Také si musel překontrolovat všechny svoje hračky, protože nebyly na svém místě, ale nově právě pod postelí. Všechno se mu líbilo, dokud nepřišel večer a měl jít spát. To se postýlce chvíli bránil... Nakonec v ní ale usnul a od té doby tam spí až do rána (do těch 5 hodin tedy). Většinou se tak 2x za noc vzbudí, je potřeba k němu přijít, pohladit ho, zachumlat do peřiny, ale zase usne. Už se občas i stane, že nezavolá "mamí", ale rovnou přijde za mnou a mě vzbudí až to, když se škrábe ke mně do postele. Dá si ale říct a jde zase k sobě. Chodí ke mně až ráno, když se tak minutu pomazlíme, pak zavelí "vstávej" a přes to nejede vlak. Musím vstát a jít si s ním hrát. Jo a manžel se zase vrátil k nám do ložnice a všichni jsme spokojení :-).

Velký kluk = velká postel :-)

Také letos dostal poprvé svoji zmrzlinu. Ochutnat už párkrát dostal dřív, ale nedávno jsme vyrazili s kamarádkou do Angelata, kde dostal jahodovo-mangovou poprvé do svého kornoutu. A co teprve, když vyrazil na zmrzlinu s tátou... :-)

První vlastní zmrzlina... popral se s ní skvěle :-)

Ve Světozoru s tátou. To jsou fešáci, co? ;-)

Jinak jsme také vyrazili na pár akcí jako třeba pouť nebo Dětský den na nádraží v Braníku. Oboje nás moc bavilo :-)

Na pouti...

Tady si Vašík hraje na řidiče vlaku :-)

Všechny přistavené vlaky bylo možné prozkoumat a Vašík byl nadšený :-)

Tak to je asi tak v kostce všechno. Myslím, že to je dost událostí a kdybych se měla o každé rozepisovat podrobně, strávila bych tím tak týden. A ani by to nikdo nechtěl číst :-).

Jinak Vašík umí ve 22 měsících sám pít z hrnečku, jasně, že se někdy poleje tak, že ho musím převléknout, ale snaží se. Jíst chce také sám. Vlastně teď má celkově období, kdy chce všechno "šám" :-). Mámě z toho někdy tečou nervy, ale je nutné ho v tom podporovat. Samozřejmě pouze v tom, co není nebezpečné, jako třeba když trvá na tom, že hrnek s horkou kávou mi odnese "šám"... to bohužel obnáší jednu vztekací scénu.

Snaží se sám pít...

...i jíst.
Na co nějaké dětské prostírání? Vašík má tátův obrázek, kde si trénuje slovíčka jako pivo, preclík, hory, lanovka, stadión, gól, mapa, řeka.

Vašík je kromě spaní zcela bez plenek. Chodí bez nich ven, jezdí v kočárku, autem, to všechno zatím bez nehody. Doufám, že to nezakřiknu! Kakat chodí na záchod s redukcí na prkýnko. 
Naučil se skákat snožmo, takže když jdeme přes obrubník, nezapomene si z něj skočit.
Momentálně ho hodně baví čmárání pastelkama a propiskama, hodně ho baví razítka. Také jsme pořídili křídy a malujeme po dvoře. Sousedi mají jistě radost, že máme "ozdobený" chodník. Ale jsou ohleduplní a ještě "obdivují" naše malířské umění. 
Také jsme pořídili hrací koberec se silnicemi a baví ho jezdit si po něm autama, vláčkáma a prostě vším.
Duplo vláček a vůbec Duplo kostičky a zvířátka ho baví stále. Není den, kdy by si s tím nehrál.
Krmí všechny plyšáky, dává jim napít, objímá je a dává jim pusu. 
Když ukazuje, že je něco stejné, přikládá věci k sobě. Takže když čteme Pejska a kočičku, jak pekli dort a na obrázku je zlý pes s velkým břichem, přiléhá na knížku svým bříškem a naznačuje, že mají oba břicho ("bíšo" říká).
Před spaním čteme pohádky. Oboje uspávání trvá zhruba hodinu a musím číst, dokud neusne. Pokud přestanu, dostane hysterický záchvat a když odejdu, jde samozřejmě za mnou. Takže se snažím ty chvíle brát pozitivně a říkám si, že je fajn, že chce usínat u mě, s hlavou v mém klíně a že to třeba dlouho nepotrvá. Ale přiznávám, že někdy nemám sílu a uvítala bych, kdyby usnul sám a já bych čas mohla využít třeba na jídlo.
Hrozně se zdokonalil v mluvení. Zopakuje všechno, ale i sám toho už řekne dost. Jeho oblíbená věta momentálně je: "dáme si... kávu". Konečně začal říkat "ašík" (Vašík) místo "aviš" a také už týden říká "táta" místo "káka" :-). Každého, koho potkáme, zdraví "ďobí den" (dobrý den). Umí i "ďobí áno" (dobrý ráno) a "ďobo do" (dobrou noc). Volá na mě "mamí, ge si?" (kde jsi?) a začíná používat "maminko". Je toho daleko víc, ale vypsat to tu všechno nejde...

Také má Vašík za sebou Šestou dětskou nemoc, 3 dny měl vysoké horečky, které nešly srazit. Byl jak hromádka neštěstí. Naše "torpédo" jen leželo na sedačce, nejedlo, nechtělo moc pít, nechtělo hladit ani na sebe nenechal jinak sahat. Jen občas si sám přišel ke mně lehnout, to asi potřeboval pomoct s usnutím. Takhle jsem ho nikdy předtím nezažila a bylo mi ho strašně líto. Nevěděla jsem, jak mu pomoct. Teď už zase řádí jak černá ruka a jsem za to opravdu ráda, protože takový on prostě je, že se nezastaví. Když leží, tak vím, že se něco děje. No a po těch 3 dnech se celý osypal. Vyrážka začala na krku (na obličeji nebyla), pak se přesunula na hrudník, ruce, třísla a lezla dolů. Druhý den bledla a další den byla pryč. Nic příjemného to určitě nebylo, hlavně, že to je za námi.

Takhle dělá tygr... :-)
Včera jsme si užili báječný den v zoo a za necelých 14 dní letíme do Litvy. Ale o tom zase příště.
Mějte se krásně a užívejte slunečné dny ;-)
Vaše Bublina